Cor Vasa 2026, 68(4):440-447 | DOI: 10.33678/cor.2025.120

The Value of Hypoxia Inducible Factor 1 alpha as a Biomarker for Stable Coronary Artery Disease Diagnosis and Risk Stratification.

Ahmed G. Bakry^a, Hossam Eldin M. Mahmoud^a, M. Abdelsayed^a, Mustafa M. Ali^a, Enas Fathy^b, Omyma Ashraf^c, Mohammed H. Hassan^c

^a Cardiology Division, Department of Internal Medicine, Faculty of Medicine, Qena University, Qena, Egypt

^b Cardiology Department, Faculty of Medicine, Aswan University, Aswan, Egypt

^c Department of Medical Biochemistry and Molecular Biology, Faculty of Medicine, Qena University, Qena, Egypt

Kontext: Stabilní ischemická choroba srdeční (ICHS) představuje celosvětový zdravotní problém; proto vědci neustále pokračují v pátrání po důvěryhodných biomarkerech pro stanovení diagnózy ICHS a stratifikaci rizika. Primární regulátor buněčné odpovědi na hypoxii, hypoxií indukovatelný faktor-1 alfa (hypoxia inducible factor 1 alpha, HIF-1α), sice již byl důkladně zkoumán v kontextu akutních kardiovaskulárních příhod; nicméně jeho potenciální využití jako biomarkeru při stabilní ICHS dosud nebylo spolehlivě dokumentováno a je třeba jej teprve ověřit.

Cíle: Zhodnotit diagnostický a prognostický význam HIF-1α při stabilní ICHS a jeho korelaci se závažností onemocnění.

Pacienti a metody: Do této prospektivní studie bylo zařazeno 73 pacientů (50 mužů, 23 žen) s podezřením na ICHS, kteří byli vyšetřeni koronarograficky ve fakultní nemocnici ve městě Kená (Egypt) v období mezi srpnem 2024 a lednem 2025. Skupinu I (kontroly, n = 22) tvořili jedinci s normálním výsledkem koronarografie; ve skupině II (ICHS, n = 51) odhalilo koronarografické vyšetření alespoň 70% stenózu koronární tepny. Při rozšířené klasifikaci v rámci skupiny II se rozlišovalo postižení současně několika tepen (multi-vessel disease, MVD) (n = 29) a postižení jedné tepny (single-vessel disease, 1VD) (n = 22). Pro stanovení hodnot HIF-1α v plazmě byla použita ELISA; hodnotily se i Gensiniho skóre a další klinické údaje.

Výsledky: Ve srovnání s kontrolní skupinou byly průměrné hodnoty HIF-1α při ICHS značně vyšší (4,594 ± 3,101 ng/ml vs. 3,563 ± 0,5957 ng/ml; p = 0,0265). Větší statisticky významný rozdíl byl zaznamenán mezi podskupinou 1VD a kontrolní skupinou (p = 0,0457), a větší rozdíl - ne však statisticky významný - byl pozorován mezi podskupinou MVD a kontrolní skupinou (p = 0,2652). Vyšší průměrné hodnoty HIF-1α byly naměřeny u pacientů s chronickým celkovým uzávěrem (chronic total occlusion, CTO) (5,36 ± 3,7 ng/ml); tento rozdíl byl ve srovnání s hodnotami v kontrolní skupině statisticky významný, p = 0,0310. Hodnoty HIF-1α však statisticky významně nekorelovaly s Gensiniho skóre.

Závěr: Hodnoty HIF-1α byly vyšší při stabilní ICHS, zvláště při postižení jedné tepny a CTO; po adjustaci na věk, pohlaví a klinické faktory však tento rozdíl přestal být statisticky významný a nebyl nezávisle spojen se závažností postižení. Není pravděpodobné, že by HIF-1α mohl sloužit jako samostatný biomarker při stabilní ICHS, může však mít jistou úlohu v kombinaci s jinými biomarkery.

Klíčová slova: Biomarkery, Faktory kardiovaskulárního rizika, Hypoxií indukovatelný faktor 1-alfa, Stabilní ischemická choroba srdeční

Vloženo: 14. listopad 2025; Revidováno: 14. listopad 2025; Přijato: 16. listopad 2025; Zveřejněno online: 24. srpen 2026; Zveřejněno: 31. srpen 2026  Zobrazit citaci